Je mnoho důvodů proč pravidelně cvičit a proto naši žáci dostali otázku: proč chodíš cvičit Wing Chun?

Zde jsou některé odpovědi. Třeba mezi nimi najdeš i své důvody, nebo nějaký další v budoucnu sám přidáš.

 

Marek: Abych se hejbal a u toho počítače neshnil úplně hned. A zrovna na Wing Chun spíše shodou okolností, že mě dotáh kamarád. Jinak na trénincích se mi líbí, že jsou různorodý, pokaždý trochu jiný, někdy stretching, jindy posilování, atd.. Wing Chun se mi líbí, že má vymyšlený principy a od těch se to odvíjí, nikoli jen sadu “umělejch” pohybů, který se musí používat, protože “se to tak dělá”

 

Žaneta: Na první trénink jsem se trochu bála a moc jsem tomu ani sobě nevěřila. Po prvním tréninku jsem byla trochu zmatená – tolik nových věcí, jak to zvládnu? Přesto jsem to šla zkusit i po druhé a pak znovu. Časem jsem si zvykla na námahu – jsem na tréninku i na příliv informací – jsem přece ve škole a začalo mě to nesmírně bavit. Nyní chodím cca 2 roky a vše si postupně sedá a zapadá pěkně do sebe. Teď už vím, že to byla pouze prvotní neznalost a netrpělivost a jsem moc ráda, že jsem to překonala.

 

Eda: Cvičím proto, abych se uměl bránit. Na Wing Chun se mi líbí, že bere věci od základních principů – můžeš umět sebelepší kryt nebo úder, ale když nejsi stabilní, tak nefunguje vůbec nebo jen málo. Když je síla příliš velká, tak ji nech projít atd. Taky se mi líbí, že se u nás nikam nespěchá, každý může cvičit svým tempem a kdy chce.

 

Štěpán: Ochránit rodinu a blízké, kdyby někdy nastala nečekaná událost (mít situaci pod kontrolou). Myslím, že nás to všechny prostě baví. Navíc se vždy naučíme něco nového. Psychika: Člověk se cítí i bezpečněji. Řekl bych, že starší kolegové už zachovají i chladnou hlavu při nějaké stresové situaci. Evropský styl učení je tady velmi vyhovující. Prostě fyzika – pohyb, sebrání síly, změna směru,… Vše je vysvětleno srozumitelně. Žádné složitosti. Pomalu se začínáme zlepšovat … Někdy nám to samozřejmě trvá déle.

 

Lucie: Ze dvou důvodů: naučit se Wing Chun, což se vždy hodí. Druhý důvod je obecně cvičení, je třeba se trochu hýbat. Ještě mě napadá jeden důvod – člověk bude trochu chytřejší, až se bude dívat na Ip Mana 4.

 

Vladislav: Důvodů je více. Hlavní je zdraví a fyzická kondice. Z kanceláře mě bolí za krkem a záda, tak to chci trochu srovnat. A Wing Chun je společně s plaváním jeden z mála sportů, které mě baví. A pokud bylo úkolem odpovědět i na otázku proč Wing Chun zrovna u Tebe, tak bych vyzdvihl Tvůj přístup k výuce. Není to o nějakém konkrétním systému, ale je to o lidském přístupu – netyranizuješ, ale skutečně se snažíš, abychom byli lepší a cvičili smysluplně.

 

Dana: Tento styl bojového umění mě zajímá, baví a chci se naučit více. Sifu je velmi dobrý učitel. Ráda se u něj učím.

 

Pavel: Protože je to pro mě možnost pohybu a zároveň i učení se velmi praktické a pravděpodobně i nejúčinnější možné formy sebeobrany při boji na blízkou vzdálenost. Proč právě ve škole Petr Brunner Wing Chun Kuen 1995? Vyhovují mi delší tréninky kde, když už se člověk na trénink vypraví, tak na něm stráví poměrově k cestě rozumnou dobu. Sifu vede tréninky tak, že vše je poměrně jasné a vysvětlené záležitosti jsou logické a vždy na příkladu, který se dá uplatnit v praxi.

 

Miroslav: Chodím cvičit Wing Chun protože je zajímavý a praktický, náročný ale zvládnutelný. 3h trénink nabízí něco se naučit, hned vyzoušet v praxi a nezapomenout to. Cvičíme všichni dohromady, každý vnímá pohyb jinak, techniku a reakci tak vidím provedenou mnoha způsoby. Všichni si pomáháme. Žádné chrániče ani tatami, když udělám chybu tak to cítím. Lépe udržím kontrolu, pohyb v paměti a mám představu jak to může vypadat v reálné situaci. Cvičit mohu doma i na malém prostoru, nic k tomu nepotřebuji. Nelimituje mě věk ani tělesná kondice, Wing Chun se mi přizpůsobí. Cvičím Wing Chun, protože mě to baví!

 

František: 1) protože mě to baví, 2) protože se chci hýbat, 3) protože získám tipy pro domácí trénink, 4) protože si můžu vyzkoušet věci z domácího tréninku, 5) protože se chci ve Wing Chunu zlepšovat. Pořadí je čistě náhodné, vše má stejnou prioritu.

 

Jana: Než jsem před deseti lety začala na Wing Chun chodit, přemýšlela jsem o tom, jakou pohybovou aktivitu bych mohla pravidelně dělat. Kolega z práce tehdy viděl někde leták školy a náhoda mě tedy přivedla na první tréninky. Tehdy mě také oslovila možnost naučit se prvky sebeobrany, neboť člověk nikdy neví co ho potká a štěstí přeje připraveným. S postupujícím časem vidím pravidelnou pohybovou aktivitu jako velmi důležitou. Líbí se mi vyváženost tréninků – silové, technické a relaxační aktivity. Rovněž to, že přístup školy je poctivý a neslibuje rychlý postup bez zvládnutí potřebných dovedností. Velmi mě k návštěvě tréninků motivuje možnost naučit se ovládat tělo tak, abych koordinovaně zvládala více pohybů najednou. Je rovněž motivující vidět pokročilejší žáky nebo učitele, jak jim dobře provedená technika správně funguje. Je při tom zajímavé, jak kromě těla dostává zabrat i hlava. Proto chci na Wing Chun chodit, trénovat, zlepšovat se. SiFu, vážím si tvojí trpělivosti s námi žáky a tvé snahy předat nám své znalosti a dovednosti.

 

Filip: Takže proč Wing Chun? Ve zkratce, protože mě to baví. V delší verzi: Každý potřebuje nějakou formu pohybu a já nejsem úplně typ pro posilovnu, potřebuji něco kde zaměstnám i mysl a to dokážou vyplnit právě bojová umění, kde se člověk musí soustředit na koordinaci. To je jeden důvod. Důvod proč právě ze všech možností právě tento styl. No popravdě, první film s Ip Manem byl super, tak jsem to zkusil. Navíc když jsem odcházel z Jiu Jitsu, ptal jsem se mého mistra na jeho názor na Wing Chun a celkem to šlo. Tehdy jsem hledal i něco co mě dostane aspoň trochu do formy. Nyní mi motivaci drží to, že mi to prospívá na záda a částečně je pro mě každý trénink i společenská událost. Poslední věc je, že mě baví techniky a vrtání se v tom, jak to funguje, proč to funguje a jak to můžu udělat lépe, kde je chyba. To je tak asi celé.

 

Karel: Omlouvám se, není to ani 6 stran ani 5 strohých bodů. Proč chodím na Wing Chun a proč k Tobě?
Primárně proto, že už jsem znal některé kluky z tréninku a chtěl jsem začít něco bojového dělat. Dám raději na osobní doporučení, než na inzerát. A co mě utvrdilo, že jsem správně? Fajn kolektiv a nemusíš se okopávat s desetiletými holčičkami (zkušenost z měsíce karate). Ale hlavně: při jednom z mých prvních treningů si utrousil, že nás sice učíš, jak by měly vypadat základní pohyby, ale je jen na nás, co si z nich ve finále uvaříme, že to co funguje jednomu, nefunguje druhému. Tím sis mě okamžitě získal! Vždy jsem měl tak trochu vlastní hlavu, nesnáším neopodstatněná dogmata a Wing Chun ve tvém podání mi dává smysl (bohužel nemám šanci kritického porovnání s jinou praxí). Na druhou stranu, pomalu začínám chápat, že nad našimi základními pohyby přemýšlelo dost lidí přede mnou a když mi pohyb nedává smysl, tak to znamená, že jsem spíš něco nepochopil. Proč jsem chtěl dělat nějaké bojové umění? Trochu paradox. Za celý svůj život jsem neměl žádnou bitku, ač jsem byl několikrát ve složité situaci (skejtáček na párty plné náctiletých nácků, atd.. Ale nakonec jsem se z toho vždy vymluvil, až začali tvrdit klasické klišé, že já jsem v pohodě ale jiní podobní.. bla bla..) Ale párkrát jsem se i musel zachovat jako srab a to se mi nelíbilo. Naštěstí nikdy nešlo o mé blízké, ale prostě jsem neměl na to v té situaci někomu pomoci. Nebo jsem si to alespoň myslel. Jako (hodně) malý jsem dělal Řecko-Římský zápas, byl jsem v tom prý nadprůměrný, mám pár medailí a nabízeli mi díky tomu i stipendium na gympl na Letné. Ale mě nebavilo se prát (myslím soutěžně, né jen tak s kamarádem). Takže první bolestivější zranění (výron) bylo mojí záminkou, že půjdu raději na florbal. To byl konec mé zápasnické kariéry. No a co mi Wing Chun reálně dává? Smysl! Koordinaci pohybů. Postřeh. Rovnováhu. Fyzické zdraví. Zábavu. Odreagování. A pomalu i nenápadné sebevědomí, že kdyby vše zklamalo, tak mám o trochu větší šanci “přežít”. (Jde-li o mě, když se z toho nevykecam, rád uteču, ale budu-li muset zůstat poslední a něco řešit, abych zachránil blízké, už asi alespoň vzdáleně tuším, co to bude znamenat a mám snad větší šanci uspět).

PS: Forma se pro mě stala takovou malou meditací před spaním. A díky tomu jsem zažil už i pár netradičních cvičení (uprostřed moře na lodi při noční přeplavbě v rámci regaty, na nespočtu balkonů po celé Evropě, sám při západu slunce na mole, všude možně v lese, na návštěvách v ústraní a na různých hezkých místech, když mám chvilku pro sebe.
Celkově díky za rozšiřování obzorů a omlouvám se, že to bylo tak rozvláčné.

 

Robert: Říkal jsem si, že když tomu dám čas, možná mě k té docházce na trénink napadne i něco objevného. Další týden je ale pryč a moc nadějně to nevypadá. Vrcholnou myšlenkou je, že přístup mám spíše praktický, možná s příměsí zvědavosti. Cvičení mi zlepšuje pohyblivost i stabilitu, učí mě hledat funkčnost v jednoduchosti a baví mě postupně poznávat Wing Chun jako systém.

 

Dominik: Na základě mého hlubokého rozjímání jsem došel k velkému poznání, že na kung fu chodím převážně ze dvou důvodů (pokud za důvod nepočítám to, že to občas trolím). A to, že tam jsou supr lidi a přátelé a pak kvůli technice. Jsou to takové realtimové šachy, kdy se z aktuální pozice snažím vymyslet tah, který mě dostane do lepší pozice.

 

Nikola: Jedním z důvodů určitě je, že se mi líbí toto bojové umění. Proč ale vůbec chtít cvičit nějaké bojové umění? Vždycky jsem viděla smysl v nějakém sebezdokonalení a umět použít své tělo a posílit ho mi určitě přišlo jako součást tohoto sebezdokonalování. Wing Chun mi v tomto pomáhá. Nemůžu ignorovat ani ten fakt, že přestože jsem byla na tréninku zatím jen dvakrát či třikrát, zjistila jsem, že cvičím se skvělou partou lidí. Bez toho by se cvičilo podstatně hůř.

 

Albert: Když jsem začínal byla mou hlavní motivací potřeba se během studia zase hýbat. Wing Chun jsem si našel více méně náhodně a když jsem s ním začínal, nevěděl jsem o Wing Chunu téměř nic. Ale již na prvním tréninku, díky mým dřívějším zkušenostem s karate a dalšími uměními a sporty, jsem rozpoznával určitou neobvyklost a chytrost a jednoduše jsem chtěl vědět víc a taky to byla dřina a to mě bavilo. Postupem času se moje zvědavost prohlubovala díky nabytým zkušenostem a chtěl jsem vědět ještě víc. Mám rád věci s přidanou hodnotou a to Wing Chun bezesporu má, sebeobrana, principy které se dají aplikovat i mimo tělocvičnu atd. Toto je v kostce asi moje odpověď i když bych to dokázal asi rozvést na mnohem více řádků.

 

Ondřej: Jednak potřebuji nějaký “pohybový kroužek”, abych si udržel kondici. Sám bych se ke cvičení, běhání atd. prostě nedokopal dost často. Proč zrovna Wing Chun? No, nikdy jsem nebyl moc fanda týmových sportů. Bavilo mne posilovat a bojové umění spojilo příjemné s užitečným – naučit se bránit se prostě hodí. Kung-fu obecně se mi líbí víc, než ostatní bojová umění – snad proto, že je něco víc, než sada bojových technik, nevím. A Wing Chun z řady kung-fu vyčnívá svojí pouličností, není tolik formální (což se mi na něm líbí). Mívám pravidelně přebytky energie a praštit si do lapy na tréninku je ideální cesta na unavení. A úplně nejlepší je ten pocit, když odcházím z tréninku unavený a trochu pomlácený. Cítím se pak paradoxně víc naživu než jindy.
Na naší škole se mi líbí pohodová atmosféra/prostředí a fajn lidi.

 

Vítek: Úplně původně jsem začal na Wing Chun chodit kvůli šikaně. Byl jsem ten slabý článek ve třídě, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Myslím, že tento důvod existuje pro mě stále a bude existovat i nadále. Efektivní obrana vůči silnějšímu či početnějším, dokonce i nebezpečnějšímu protivníkovi. Dalšími důvody jsou fyzická a zároveň psychická stránka. Chci se udržet aspoň v nějaké fyzické kondici (nepočítám zde pouze kondici svalů či rychlost těla, ale i určitou výdrž vůči úderům a kopům) a zároveň být psychicky připraven (reagovat, “nezmrznout”, ovládnout hysterii a agresi, vybičovat své reflexy). Díky tréninkům jsem získal jistou sebedůvěru v boji, dokázal jsem najít odvahu postavit se vůči nepříteli (ve škole). Ačkoliv sám někdy hledám důvěru v sama sebe, jestli něco z toho vůbec pořádně umím (a rád bych to i nějak otestoval, ale jsem si vědom, že např. zápasit ve Wing Chunu prostě nejde díky prvkům, které se zde objevují), jestli dokážu ustát boj i s někým trénovaným (v boxu, MMA a jiných bojových sportech, které se opravdu zaměřují na sparing, sílu a agresivitu a dle mého názoru jsou nebezpečnější než např. judisté a karatisti). Vím, že to co se nám snažíš předat má smysl. Že neplatím nějakou školu “účinné sebeobrany” s “úžasným profesionálem”. Že opravdu to, co nám předáváš, ač se to nezdá je mnohem nebezpečnější v momentě správného využití.

 

Luboš: Tvoje škola a tvůj přístup mi kdysi změnil částečně život, uvažování o pohybu a o tom, proč cvičit a jak…aby to mělo smysl, aby tělo správně fungovalo. Tvoje pojetí tréninků, kdy se procvičuje formou hry a zkoušení cviků, aby to dávalo smysl a ne jen prosté napodobování pohybů zaměstná jak tělo, tak i mysl (aspoň by to tak mělo být, pokud to nebereme, jako, že chodíme do Sokola). Díky tomu, že jsem začal chodit zrovna k tobě, tak jsem zažil jiný, a to zajímavější a poutavější přístup k tréninku, než u jiných umění a sportů, co jsem kdy dělal. Co se týče Wing Chunu jako takového, je to smysluplné umění, má to hlavu a patu a ještě plno věcí mezi nima. Nikdy jsem nechtěl být rváč, zápasník, násilník apod. proto se mi líbí myšlenka a tvé pojetí Wing Chun v naší škole. Co se praxe týče, nenechat si dát a když je to nutné tak umět rozdat je fajn.