Chan Wah Shun (Chen Hau Shun) původně pracoval jako penězoměnec a byl tím pádem znám pod přezdívkou Jaio Chin Wah (Zhao Qian Hua). Jeho stánek byl postaven na trhu blízko lékárny Leung Jana a čas od času letmo zahlédl slavného doktora učit Wing Chun Kuen. Nakonec se Chan Wah Sunovi podařilo zajistit si učení pod Leung Janem a stal se jedním z jeho nejhodnotnějších žáků, když vyhrával mnoho vyzývacích zápasů a získal si přezdívku Ngau Ching Wah (Niujing Hua, býk Wah). Chan Wah Sun později zanechal obchodu se směnou peněz a začal pracovat jako osteopat. Říká se, že se začal učit Wing Chun Kung Fu v pozdějších letech 19. století, někdy také v roce 1887 (braková novela Martial World Ortodox Systems: Wing Chun naznačuje, že když Leung Jan zemřel, Chan Wah Shun nesl dál instrukce pro mladší studenty jako Ng Siu Lo a Ng Jung So) a po roce 1910, podle Yip Manových tradic, vyučoval ve starodávném klášteře Yip Manovy rodiny ve Foshanském Song Yuan (Morušové zahrady). Během jeho výuky, která podle Yip Mana trvala 36 let, podle zpráv učil 16 žáků. První z nich byli bratři Ng Siu Lo a Ng Jung So, stejně jako Lui Yi-Chai, Ngau Hong a jeho vlastní syn, Chan Yiu Min (a Yiu Minova manželka Lai Miu Hin, ačkoliv není známo, zda byla oficiálně počítána mezi jeho žáky). Ostatní studenti byli Ho Han Lui (v odlišných zprávách to byl žák Leung Jana), Lee Jit Man, Ngau Jaw Ting, Lai Hoa Po (v odlišných zprávách to byl žák Fung Siu Chinga), Chan Hung Dai, Chan Sik Hoa a někdy i Yiu Choi (častěji uváděn jako žák Ng Jung so).  Krátce před jeho odchodem, Chan Wah Shun přijal své poslední žáky, Lai Hip Chi a Yip Mana. V roce 1911, Chan Wah Shun, známý v té době jako Wah Gung (Hua Gong, dědeček Wah), odešel od učení (podle Pan Namova systému utrpěl mrtvici a stal se částečně paralyzovaný) a vrátil se do své rodné vesnice v okrsku Shunde, kde o dva roky později zemřel.

Pozn.: sestaveno z ústních poznámek Yip Manova a Ng Jung So Wing Chun Kuen systému a Chan Yiu Min (včetně Pan Nam) Weng Chun Kuen systému, foshanské asociace Jing Wu a „New Martial Hero and Leung´s Publications“.